* NEŽ SE TI NARODIL PÉŤA, STÁLA JSI PŘED ROZHODNUTÍM - DÍTĚ, NEBO KARIÉRA?
Otěhotněla jsem po roce manželství a vůbec jsem to neřešila. Věděla jsem, že s Petrem chci být celý život a že děti přijdou.


* JAKÝ JSI MĚLA POCIT, KDYŽ JSI ZJISTILA, ŽE JSI TĚHOTNÁ?
Bylo to docela zábavné. Jednou takhle ráno jsem se probudila - Petr byl pryč, na zájezdu v Německu - a omdlela jsem. Když jsem se probrala, tak jsem zavolala záchranku, která mě odvezla do nemocnice - kde mě vyšetřovali na epilepsii! Teprve pak jsem se dostala na gynekologii. Petr jel za mnou celou noc a když přišel, tak mu sestřička řekla: „Pane Morávku, vaše žena je gravidní!“

* BYLO TVOJE TĚHOTENSTVÍ NÁHODA, NEBO ÚMYSL?
Řekli jsme si s Petrem, že to zkusíme, jenomže jsme netušili, že se to podaří hned napoprvé. Mám kolem sebe kamarádky, které se snažily třeba rok, tak jsem si myslela, že na tom budu stejně , ale ne.

* ZMĚNIL SE TĚHOTENSTVÍM NĚJAK TVŮJ ŽIVOT?
Samozřejmě, že změnil, jako každé ženě, která zjistí, že je těhotná! Ale jinak jsem po dvou dnech v nemocnici pracovala bez problémů dál. Péťa se narodil v březnu a já ještě v únoru hrála divadlo. Břicho jsem měla totiž dlouho malé. Tehdy jsem byla v angažmá v Divadle Na zábradlí, v Revizorovi mi těhotenství nevadilo, protože Máša měla šaty střižené do áčka a na hru Ztížená možnost soustředění jsem si přinesla kostým z domova, kalhoty a košili. Jenom se mi špatně naskakovalo Jirkovi Ornestovi do náruče, protože jsem byla těhotně těžká …

* MĚLA JSI PROBLÉMY S VÁHOU?
Ani ne, nabrala jsem až poslední měsíc, a to pěkně dokulata. Měla jsem bláznivé chutě, pořád jsem jedla jahody - a naopak mi strašně vadilo maso, jak pohled na něj, tak jeho vůně.

* PŘÁLA SIS HOLČIČKU, NEBO CHLAPEČKA?
Bylo mi to jedno - a dokonce jsme si ani nenechali říct pohlaví našeho potomka. Vždyť je to krásné překvapení! A taky jsem nechtěla přijít o legendární větu: „Maminko, máte chlapečka!“ Nebo holčičku, samozřejmě… Z pověrčivosti jsem před porodem neměla ani kočárek, žádnou výbavičku, postýlku, nic. Jenom jsme to měli různě zamluvené nebo někde mimo domov - ale doma jsem neměla nic!

* JAKÝ JSI MĚLA POCIT, KDYŽ JSI SVÉHO SYNA VIDĚLA POPRVÉ?
Narodil se císařským řezem, takže jsem ho viděla až později na jednotce intenzivní péče. Pamatuji se, že když mi ho donesli, tak jsem se pořád dokola ptala: „A má všechno, co má mít?“ Byla to úplná posedlost, stejnou otázku jsem pokládala sestřičkám, Petrovi i své mamince.

* KDY JSI ZAČALA ZNOVU PRACOVAT?
Tři měsíce jsem byla doma, vlastně ještě déle, protože byly prázdniny. A i když jsem pak začala pracovat, věnovala jsem se malému, jak to šlo. Například jsme už od miminka chodili spolu plavat. Nikdy nezapomenu na první věc, kterou jsem tehdy po porodu dělala; byla to pohádka se Zdeňkem Troškou Z pekla štěstí I. Vzpomínám si, že na natáčení byl tehdy se mnou Petr, drandil po poli s kočárkem a malý Péťa se pořád hihňal, jak to přes ty hroudy drncalo. Byl krásné miminko, všichni si ho půjčovali a chovali ho …


* V JAKÉM ZNAMENÍ JE PÉŤA NAROZEN?
Beran. Na Berany se nikdy nesmí po zlém. Mluvím s Péťou jako s dospělým, všechno se mu snažím vysvětlit. Jsem Lev a Lev a Beran dohromady jdou. I když možná Péťa je takový rozumný proto, že je odmala hodně mezi dospělými, vodila jsem ho práce, Petr mezi muzikanty - a neublížilo mu to, spíš se svým dětstvím prosmál.

* JAKÝ JE TVŮJ SYN?
Především je to moc hodné dítě. Má pocit, že jsou všichni kamarádi, že je svět hodný, že nikdo není zlý, což taky není úplně dobře. Vůbec si na něj nemůžu stěžovat.

* KDO TI POMÁHAL A POMÁHÁ S HLÍDÁNÍM?
Babičky, ale protože pracují, tak šlo spíš o návštěvy, kdy chovaly a chovaly… Až asi od tří let máme Růženku, bývalou kolegyni od mámy z práce, která mě zná od čtyř let - takže je to vlastně teta. Když máme oba s Petrem představení, tak nám vypomáhá.*

CHODIL PÉŤA DO JESLÍ NEBO DO ŠKOLKY?
Do jeslí ne, to jsem nechtěla, ale od tří a půl roku byl ve školce. Chůvu jsme žádnou neměli, ale kdyby se mi stalo, že bych otěhotněla a dostala nějakou zajímavou nabídku - jako je třeba Andrea v Rodinných poutech - tak bych se snažila sehnat si na pomoc zdravotní sestřičku. A s dvojčaty bych pomoc hledala určitě.

* JAK PÉŤA ŠKOLKU PŘIJAL?
Nejdřív se mu tam nechtělo, tak jsem ho brala domů po ,o‘, což je, jak známo, po obědě. Pak se to obrátilo, nechtěl zase domů od dětí. Naštěstí mě nepotkalo to, že by chtěl být ve školce první, třeba v šest ráno, aby si mohl vybrat hračky. I o takových případech jsem slyšela. To by bylo nereálné, když večer hraju v divadle, tak těžko vstanu v šest ráno.

* JAKÝ MÁŠ NA ŠKOLKU NÁZOR?
Měla jsem kliku, mám s tou naší jedině dobré zkušenosti. Ale nedokážu říct, jestli je pro dítě lepší zůstat s mámou doma, nebo jít mezi děti. Je to velice individuální. Je to o rodině, o mámě, o dítěti … Já sama si třeba nedovedu představit, že bych měla Péťu pořád doma, já bych ho učila a chodil by do školy jen na zkoušky. To by nebylo zdravé pro nikoho z nás. Ale když to někomu vyhovuje, proč ne. Mámu, která to takhle má, nijak neodsuzuji. Jenom ať mi maminka, která má dítě doma do sedmi let, nevykládá, že pro dítě je to to nejlepší. Možná pro její dítě - ale ne pro moje.

* TEĎ UŽ CHODÍ PÉŤA DO ŠKOLY?
Ano, do druhé třídy. Šel až v sedmi letech, dali jsme mu programově i na doporučení psychologa odklad. Řekla jsem si - ať si ještě rok hraje. Na starosti má celý život. Jediný, kdo byl trochu proti, byly obě babičky - ale už uznaly, že mu to jedině prospělo.

* KDYŽ PÉŤA NASTOUPIL DO PRVNÍ TŘÍDY, UMĚL UŽ NĚCO?
Říká se, že dítě by nic umět nemělo, ale on už uměl trochu číst, psát i počítat, takže měl start o něco snadnější.

* ŘÍKALA JSI, ŽE JE PÉŤA HODNÝ. TAKŽE VŽDYCKY POSLECHNE?
Kdybys viděla, jaké má jeho táta, Petr, výchovné metody! „Péťo, jestli si neuklidíš ten pokoj, tak to bude tanec!“ prohlásí. Nic se neděje. Petr opakuje: „Ukliď si ho, nebo začne tanec!“ Opět nic. Takže přijde tanec. A jak to vypadá? Petr se točí kolem dokola, natřásá to svoje velké tělo a dosáhne toho, že se malý rozchechtá. Ale, a to je důležité, pokoj si uklidí. Já jsem taková ta ,vezmi si čepici, co bylo ve škole, uděláme úkol‘, a Petr se s ním ,baví‘.

* TAKŽE PETROVA VÝCHOVA JEŠTĚ NIKDY NEZKLAMALA?
Ne, a doufám, že se to jen tak nestane. Malý Péťa je úplně v pohodě, nikdy by ho nenapadlo se někde toulat nebo vymýšlet nějaké lumpárny. Mám pocit, že je hodně napojený na tátu, víc než na mě - až je mi to někdy líto. Je to takový malý zázrak. Povahově je Péťa celý táta.

* PROVÁDĚJÍ SPOLU NĚJAKÉ SKOPIČINY?
No jéje, zlobí mě pořád! Jak Petr může, tak se malému věnuje, dělají spolu všechno možné. Pouštějí draka, stavějí lego, jezdí s autodráhou, prostě jsou to mí dva kluci. Navštívily nás i počítačové hry, ale žádné střílečky. To pečlivě kontrolujeme. Vysvětlili jsme Péťovi, že to není dobré, nikdy neměl pistolku, naše výchova probíhá v duchu: střílejí jenom blbci.

* MÁ MALÝ PÉŤA KAMARÁDY?
Má, a žádný z nich neřeší, kdo je jeho maminka nebo tatínek. Třeba když má Péťa narozeniny, pozve si bez problémů kamarády ze třídy - před rokem to byl Adam a Denis, kteří přišli i s maminkami. Po dortu a podobných radovánkách utekli kluci do pokoje, kde si hráli a za žádnou cenu nechtěli jít pak od sebe. Letos si to určitě zopakujeme.

* KDO PEKL DORT,TY SAMA?
Kdepak, byl koupený. Musím na sebe prozradit, že vařím příšerně, ale kluci si zvykli a nestěžují si, snědí všechno a ani je nemusím nutit.

* JAK JSI TOHO DOCÍLILA?
Ani nevím, byl takový odmala, s ničím nedělal problémy. Ale především ho do jídla nenutím jako nutili kdysi mě, když jsem byla malá. Z duše jsem to nenáviděla! Moje teorie je: sněz, co můžeš, a jestli nemáš hlad, nejez. A pokud Péťovi něco nechutná, nenutím ho do toho. Což je třeba špenát. Ten já jsem taky neměla ráda. Tak jsme si spolu řekli, že mu třeba někdy v budoucnu zachutná, protože chutě se mění, a je klid. Proč bych ho do něho nutila? Jí zeleninu, ryby, samá zdravá jídla - jenom tu čokoládu musíme trochu omezovat. A jako jediný z naší rodiny jí Péťa šneky! To jsme odhalili nedávno na návštěvě u známých, kteří nás jimi pohostili. Nevím, kde je vzali, jestli na zahradě, ale já je odmítla, manžel taky, ale Péťa je jedl s nadšením!

* MÁ PÉŤA NĚJAKÝ STABILNÍ REŽIM?
Jak se to vezme. Ráno je to jednoduché; musí do školy. A protože ji máme za rohem, budím ho co nejpozději, v sedm dvacet. Pak se běží do školy a taška je pořádně těžká, co ti budu povídat! Když pokračujeme dál do práce, já nebo Petr, vezeme ho autem, ale jinak chodíme pěšky. Když má nějaký kroužek, vyzvednu ho a jdeme na kroužek. Když kroužek nemá, pak je chvíli v družině, dokud si pro něj nemůžu přijít.

* A CO ÚKOLY? ZVLÁDÁTE JE?
Bez problémů. Péťa to má nastavené tak, že po škole jsou první na řadě úkoly. Teprve pak je zábava. Když nemá žádný kroužek, jdeme spolu třeba někam ven, někdy se jdeme podívat na hračky, někdy do nějakého divadélka … Divadlo mám na starosti já. A jindy mu vymyslí program táta.

* DO JAKÝCH KROUŽKŮ CHODÍ?
Na tenis, aby se hýbal, do sboru, aby zpíval, na angličtinu, protože kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem, a na klavír, protože hudba patří k základnímu vzdělání. Ale protože se vidí v tátovi, tak po klavíru vyloženě toužil. Kdybych měla holčičku, chodila by do baletu jako já.

* JAK ZVLÁDÁTE SE SYNEM VEČERY?
O večerní režim se snažím, ale moc se mi to nedaří. Představovala bych si to ideálně tak, že by se - už vykoupaný - podíval na večerníček a pak šupky dupky do postýlky. To je ale utopie. Když se mi podaří dostat ho tam do devíti hodin, tak můžu být ráda.

* JAK SE MATEŘSKÉ POVINNOSTI SLUČUJÍ S TVOU PROFESÍ?
Když bylo dítě malinké, je to samozřejmě víc práce, teď už je to ale lepší. Všechno se dá zorganizovat. Možná že ve výsledku jsme já a Petr s malým Péťou víc než jiná maminka, která pracuje od osmi do půl páté. Byl se mnou i v divadle, když to jinak nešlo, já byla na jevišti a on si maloval v šatně. Někdy ale nejde být stoprocentní herečkou i stoprocentní matkou.

* SERIÁLOVÉ HEREČKY PRÝ VE SMLOUVĚ PODEPISUJÍ, ŽE NEOTĚHOTNÍ. JE TO TAK?
Nevím jak kdo, ale já mám třeba ve smlouvě, že bych po dobu natáčení neměla měnit vizáž. Třeba se ostříhat, zhubnout nebo přibrat dvacet kilo a tak. Samozřejmě k tomu patří i těhotenství, ale přece tě nikdo nemůže nutit jít na potrat!

* A CO TY A DRUHÉ DÍTĚ?
Chtěli bychom. Ale oddalujeme to, oddalujeme, oddalujeme …